U líné Ivi

Na světě by se toho udělalo velice málo, kdybychom se stále ohlíželi na to, jak to dopadne.

Hořká pravda

Šílenec, Black a zařazování II/II

Tato druhá část je věnována Dromedce za to, že mi pomáhá a další krásné věci.

Díky!

 


Stál, ležérně opřený o stěnu, a chladně, téměř znuděně sledoval bolestí svíjejícího se muže před ním.

"Už máš dost, Avery?" promluvil náhle ledově "Půl hodiny se z tebe chci dozvědět tu informaci, a nakonec zjistím, že si tam vůbec nebyl?"

Muž před ním ucukl pod jeho hlasem.

Strach. Cítil z Averyho strach. Správně...

"Pa-pane...já...je ve vlaku. Míří do Bradavic." hlesl smrtijed, a padl do sladkého bezvědomí.

Bradavic...Takže ta malá mrška utekla do Bradavic. Mělo ho to napadnout. To, že pocházela z distinction de naissance neznamenalo, že si může dělat co chce.

Vztekle nakopnul do smrtijeda, a nechal ho tam. Musel...se jít podívat do jejího pokoje. Určitě, jí tam zanechala vzkaz. Jí. Ne jemu. A to ho rozčilovalo.

Rozrazil dveře do jejího pokoje a rozhlédl se. Od té doby, co tu byl naposledy s nima, se to tu téměř nezměnilo. Až na ty knihy. Skye nesnášela knihy. A najednou...tady něco nehraje. Popošel k nově pořízené knihovničce. Rychlým pohybem se ujistil, že zde není žádná černá magie. Nebyla.

"Pro Merlina, jsou tu samý sny a jejich významy..." mručel si pro sebe, ale dál trpělivě prohledával knihy. Něco tady musí být. Začal být netrpělivý. U poslední knihy se už neovládl, a mrštil s ní přes pokoj. Ne...tady odpověď nenajde. Ale kde teda? Pohledem zavadil o fotografii, ležíc na jejím nočním stolku. Byl tam on s ní a...Salazare! Došlo mu to. Rychle vyšel z pokoje a směřoval si to do své kanceláře. Jeho kroky se tlumeně vzdalovaly, až později utichly.

Vešel do své domácí kanceláře, a pohodlně se posadil do svého křesla. Nohy si dal na stůl, a zapálil si tabák. Po chvíli zaklel.

Zatracená Annelies! Zatracená Skye! A ztracená květinka...Jak nenáviděl bezmoc. Ale takhle...to nebude. Podle její hry ne.

Vstal a přešel k oknu. Někde tam, za těmi lesy a horami nějaká odpověď. A on ji za každou cenu najde. Ať je kdekoliv....

"Evansová?" tentokrát to nebyl Potter, kdo mě oslovil.

"Blacku...?"

"Kdes to vzala?" zeptal se, a přečetl nahlas "A jednou vyhladím všechny mudly, krvezrádce. Jednou budou na této Zemi chodit jen čistokrevní čarodějové."

Rychlostí blesku zmuchlám papírek, a ten pak skončí na dně mé kapsy.

"To...jsem našla." zalžu. Nevypadá to, že by mi tu lež spolknul, a s překvapením zjišťuju, že Potter mlčí. Co se to sakra děje?

"Našla." opakuje po mě Black " Našla jsi stránku ze Zmijozelova vnuka Claptiuse Zmijozela." odříkává pomalu.

Claptius? Zmijozelův vnuk?

"Ty...víš kdo to je?" Potter se zdá být taky překvapený.

Black si ale jen odfrkne "Jestli ses narodil v tý mý rodince, tak tam musíš znát nazpaměť Zmijozelův život, jeho předky, a jejich činy."

"Fííha." hvízdl Potter.

Takže Claptius. Podívám se z okna.

"Mohli by jste na chvíli vyjít ven?" požádám je tiše. Nejdřív nechápou. Pak ale Peter vyskočí (i s tím jídlem) a je pryč.

"Potřebuju se převléct." dodávám na vysvětlenou. Asi jsem to neměla dělat, protoře Black se ušklíbne.

"Ale Evansová, přede mnou se stydět nemusíš."

"PLESK!"

"Teda Evansová." třel si bolavé místo Black "Netušil jsem, že budeš takhle...dravá." prohlásil. Potter se na mě jen omluvně podíval, a dostrkal Blacka ven.

Převlékla jsem se, a zbytek cesty do Bradavic uplynul normálně. Jako každý rok. Ale tenhle rok...se něco změní. Tu změnu jsem ucítila hned, jakmile jsem vešla do Síně.

Sedla jsem si na své místo, a zvědavě pozorovala okolí. Nechci se zastavovat nad krásou tohoto sálu, nechci vidět to štěstí...alespoň prozatím.

Pořád jsem musela přemýšlet nad Claptiusem. Nevědomky jsem se zadívala na zmijozelský stůl. A přesně na ten okamžik, jsem se zadívala do bouřkových očí Luciuse Malfoye. Neušklíbl se, ani neuhnul. Prostě dál mě hypnotizoval očima. Nevydžela jsem, a uhnula jako první. Co se to stalo? Proč...mi Malfoy nepřipadal...slizký? Dnes byl...tajemný...a ty oči...Zatřepala jsem hlavou, ale v zátylku jsem pořád cítila jeho pohled.

"Evansová..." oslovil mě někdo. Otočila jsem se a setkala se s dalším pohledem, tentokrát Pottera. Díval se na mě, ale pak stočil pohled k Malfoyovi.

"Pottere..." jemně jsem ho zatahala za hábit. Udiveně se na mě podíval, ale stejně mu v očích zůstal záblesk nevraživosti. Mírně jsem se poutočila a mrkla po Malfoyovi. Bavil se s Regulusem Blackem, ale asi vycítil můj pohled a podíval se na mne. Rychle jsem se otočila na Pottera a zasyčela na něho tiše.

"Co dělám ve volném čase a s kým tě nemusí zajímat." vím, jsem mrcha, ale...cítím, že takhle to musí být. Potter se změnil, je hezčí, a...prostě teď ne.

Koukal na mě jako na mimozemšťana. Pak se zvednul, a beze slova si sednul k Blackovi, který zrovna vyprávěl nějakou veselou historku. Nečekala jsem...že to Pottera tak sebere. Vždycky jsem na něj byla...řekněme, zlá.

Ale dost těch úvah, je zařazování.

"Gleiserová, Abotnah!" zvedla oči od pergamntu, McGonagallová.

Z řady vystrašených prvňáčku vyšla robustní dívka a sedla si na stoličku. Profesorka přeměňování a zároveň zástupce ředitele, ji na hlavu položila Moudrý kloubouk.

"MRZIMOR!" vykřikl klobouk.

Dál jsem nevnímala, jelikož jsem se ponořila do vzpomínek.

"Evansová, Lily!" zazněl hlas profesorky McGonagallové.

"Neboj, to zvládneš." zašeptal mi ještě Severus než jsem vystoupila z řady. Sedla jsem si nervózně na stoličku, a paní profesorka mi na hlavu dala kloubouk.

Ty budeš určitě...

"Nebelvír!" vykřikl Moudrý klobouk, sotvaže se dotkl mých vlasů. Čekala jsem něco...jako výslech. Nikdy jsem si nepomyslela, že to bude tak lehké.

Vzala jsem opatrně klobouk do ruky, a podala ho mírně usmívající se profesorce. Pak jsem zamířila k tleskajícímu stolu, ale...nedostala jsem se do Zmijozelu. Smutně jsem se přes rameno usmála na Severuse, který vypadal...

Sedla jsem si k tomu klukovi, co se ve vlaku posmíval Severusovi, a tak jsem ho ignorovala.

Když paní profesorka řekla Severusovo jméno, zpozorněla jsem.

"Zmijozel!" zaznělo. Nevadilo mi, že se Severus dostal do Zmijozelu, a tak jsem se přidala k potlesku, který se ozýval od jeho kolejního stolu...

"La Rose, Skyelie!" ozvalo se, a já se vzpamatovala. Zamžourala jsem na McGonagallovou, a pak na dívku sedíc si na stoličku...Panenko Marie!

"Zmijozel!" dívenka se zvedla, a ladným pohybem téměř dotancovala ke svému stolu.

A pak se to stalo.

Podívala se na mě a usmála se přesně tím smutným způsobem jako ve snech. Pak jen kývla a sedla si. Celou dobu jsem ji nespustila z očích...A už asi nikdy nespustím...Tahle Skyelie mi toho bude ještě hodně vysvětlovat. A já se dozvím, kdo je má rodina!

Téměř celá černá sova se posadila na jeho vyčištěný stojan, určen pro sovy. Nečekal, že by mu někdo psal. Už roky mu nikdo nepsal...

Posadil se, a zapálil si již za tento den, druhý doutník. Kdyby tohle věděla Skye, určitě by mu to neodpustila. Ale Skye to nevěděla. Skye tu nebyla...utekla!

Když na to pomyslel, vzteky zatnul ruce. A utekla k Brumbálovi! Až jí dostane do rukou...bude potrestána.

Otevřel dopis, a vytřeštil překvapeně oči.

To není možné...vždyť je mrtvá!

Můj milý,

vím, že si myslíš, že bych měla býti mrtva, ale byla jsem pouze v kómatu.

Nevrátím se, dokud nenajdu svou dceru!

Udělám něco, co ty nikdy neuděláš! A víš ty proč? Protože seš jen bezcitnej parchant!

Lis

Tohle nečekal...tohle byla rána pod pás...tohle byla odpověď na jeho nevyřčené otázky...

Vstal, a bezeslova či pozornosti odešel svolat smrtijedy.

Je čas, si začít hrát...


 

 

Komentujte! Budu ráda za jeden komentář...=D
Poslední komentáře
21.09.2008 18:52:03: Páni, to je dost dobrý, přidej další kapčů, prosím, prosímsmiley${1}
26.08.2008 11:59:43: Á, to je skvělý, už se těším na pokráčko, které určitě zvládneš i s těmi překlady. smiley...
23.08.2008 20:57:14: týjo...tak to je něco...ale bylo to fakt moc krásný...
22.08.2008 17:49:17: Tak to je úplně bezvadná povídka. Je to vážně zajímavý. Uz se nemúžu dočkat pokráčkasmiley...
 
Takže, jestli se mi budete chtít nějak ozvat (což pochybuju, vracet se sem je sebevražda) můžete na mé icq : 388-465-395