U líné Ivi

Na světě by se toho udělalo velice málo, kdybychom se stále ohlíželi na to, jak to dopadne.

S a S v Bradavicích

1.kapitola

Ano...vidíte tu další společnou povídku, a vůbec vás nešálí zrak...

Prostě jsem si nemohla pomoct...a to tu mám na kontě ještě dvě:D

No nic...tuto povídku píši společně s Tinkou...tak do toho!

P.S. : Fandíte fotbalu?


,,Hééj!"

,,Budeš zticha? A stojíš mi na noze Bell." zabručí dívčí hlas.

"Já že ti stojím na noze? Já? Nech si vyšetřit oči." odsekne okřiknutá dívka otráveně.

"Budeš zticha?" zamumlá Rose a soustředí se na dveře. V mžiku se s pomalým skřípením otevřou a obě dívky si vychutnávají pocit svobody.

"To je dost že se to otevřelo. S tou sponkou ti to jde zatraceně pomalu. Ale co bych od tebe taky mohla čekat ,co?" rýpla do Rose Bella.

"Hele mladá! Nerej ,jo!" v tom však zaklela. Bella strnula a obě pak jen slyšela šourání staré paní Fiuo, která byla celých deset let jejich vychovatelka. Bella rychle skočila za roh a když viděla jak tam Rose pořád stojí ,popadla ji za svetr a dotáhla do bezpečí. Společně pak poslouchaly jak se kroky Fiuo přibližují a pak zase vzdalují.

"Uff, to bylo o..." povzdychla si uvolněně Bella a po očku sledovala svojí kamarádku.

"Zas jsem to viděla." vydechla Rose a podívala se na překvapenou Bellu.

"Eh cože? Co jsi viděla?" zamračila se Bella zmateně.

"Toho kluka!" odpověděla jí rozčileně Rose "Toho kluka na koštěti! S těmi brýlemi a..."

"Kluk na koštěti? Ses zzbláznila ,ne? Seš si jistá že tady nechceš zůstat?" ušklíbla se Bella a teatrálně se rozhlédla po budově blázince kterou se chystaly opustit.

"Ale..." zakoktala se Rose. Pak nasadila znuděný výraz "Ty máš co říkat! Řekni, kdo kdy viděl, aby se nějaký kluk měnil do psa?" Bella na chvíli vypadala zaraženě ale hned se vzpamatovala.

"No a? Já jsem celkem normální. Vím že je to pitomost a nemůžu za to jaký mám sny. Za to nemůže nikdo. A navíc ten kluk na koštěti by byl nejspíš úplně blbej protože už z něj určitě někdy spadnul a kdo ví jestli ne na hlavu?" ušklíbla se Bella a sáhla si na hlavu kde jí rostly tmavorudé vlasy.

"No jak myslíš...jen si řikám proč..." černovlasá dívka nedopověděla větu, protože se ozval výkřik jejich vychovatelky.

"Starová a Simpsonová zmizely!" spustila naše vychovatelka. Rose s Bellou stály za rohem a poslouchaly. Po chvíli zaklela pro změnu Bella.

"A sakra. Vyhlašuje pátrání. Zdrháme!" zavelela a obě vyběhly otevřenými dveřmi ven.

"Ještě kousek..." mumlala Bella.

"Kousíček.." přidala se Rose a rychle seběhli schody, a šup ven oknem!

"A jsme venku." pochvalovala si Bella a se zálibou se podívala na mordé nebe.

"No jo. Nemají nás dávat do přízemí." ušklíbla se Rose a s Bellou se rozesmály.

"Tak a teď honem pryč než si nás všimnou." doporučila Bella ale hned se zarazila. "Ale kam vlastně půjdem?"

"Kam asi?" protočila své zlaté panenky Rose.

"Hmm..." zapřemýšlela Bella a pak jí to napadlo. Musela ale zrychlit, protože Rose, s úsměvem na tváři, měla velkej náskok.

"Jdeme ke tvé stařence?" zeptala se Bella udýchaně, ale tvář měla rozjasněnou. Roseannina stařenka byla moc milá paní, která je nejednou vytahovala z průšvihu. Bohužel už byl moc stará, a tak si je nemohla vzít k sobě. Minulý rok se přestěhovala do malého domku poblíž lesa, skoro na samém kraji Británie.

"Jak se tam ale chceš dostat?" vyptávala se dál Bella své kamarádky.

"Co já vím? Třeba autobusem?" pokrčila Rose rameny.

"Autobusem? Ses ještě víc zbláznila ,ne? Nemáme ani halíř a navíc…v tomhle?" podívala se pochybovačně na bílé košile které měly ze cvokárny.

"No možná že to oblečení není nejlepší…" připustila Rose váhavě.

"Nejlepší? Je úplně příšerný. V tomhle mezi lidi nepůjdu." zamračila se Bella.

"Jak chceš. Můžeme si taky něco stopnout." navrhla Rose.

"A kdo tady asi pojede?" zeptala se posměšně Bella a podívala se na polní cestu pod jejich bosýma nohama.

"Třeba nějakej autobus. Chtělo by to nějaký autobus třeba…nějaký záchranný autobus." zamyslela se Rose. Hned jak to řekla ,objevilo se před nimi obrovské monr¨strum které připomínalo autobus. Dveře se otevřely a vykoukl odtud pihatý mladík.

"Záchranný autobus k vašim službám."

Obě dívky překvapením otevřeli ústa. Chvlku jen tak zírali na mladíky, který už asi pochopil, že má co do činění s mudly.

"P-prosím?" Rose ustoupila a podívala se po Belle "Máme problém. Myslím, že jsem tam měla raději zůstat. Vidím zachranný autobus."

"To nejsi sama." pronesla suše Bella a darovala mladíkovi poněkud váhavý úsměv.

"Prosím, mohl byste nás odvést ke stařence?" ujala se slova Rose.

"Ano, jistě." zazubil se mladík "Dámy, račte nastoupit, mé jméno je..není důležitý."

"Ach, no jistě." zamumlala Bella.

"Hele a jak to ,že jste sem tak najednou přifrčeli?" zeptala se se zájmem Rose a pohodila černovlasou hlavou.

"Protože jste čarodějky." řekl prostě mladík.

"Eh…cože? To má být vtip?"

"Žádný vtip." ujistil je mladík a se zájmem se podíval na jejich košile.

"No bezva. Takže jsme zdrhly z blázince abychom se dostaly do jinýho?" zeptala se otráveně Bella.

"Z blázince? Proto máte tohle…oblečení?" zeptal se zvědavě pihatý mladík a prohlížel si je.

"Jo a ještě chvíli na mě takhle vejrej a ufiknu ti prsty." usmála se na něj sladce Bell. Mladík zrudnul a podíval se do země.

"Jak vlastně víš, že jsme...čarodějky? Ty seš taky blázen? Jestli ano, můžeme ti dát jednu velmi trefnou..." nabízela Rose.

Mladík se na ní podíval jako by jí uletěli včeli, ale nekomentoval to.

Po chvíli promluvil.

"Už jsme tu."

"Nic se neplatí?" přivřela Bella podezdřele oči.

Mladík zavrtěl hlavou.

"Ne, bylo to z nouze, a ještě k tomu," zadíval se na ně "vám někdo smazal paměť." a s tím se dívky najednou ocitli venku, a autobus jim zmizel.

"Bello?"

"Hm?"

"Nespala jsem?"

"Ne."

"Tak to jsme blázni..." potřepala Rose hlavou a i s Bellou zamířili k malému domku s pečovanou záhrádkou.

"Vždyť právě proto jsme byly v blázinci ,ne?" ušklíbla se Bella. Rose se prudce zarazila a zamyšleně se na ni podívala.

"A víš že si tím teď nejsem zas tak jistá? Co…co třeba kdyby mluvil ten kluk pravdu?" zeptala se Rose.

"A to jako co? Že jsme čarodějky?" ušklíbla se pochybovačně Bella.

"Jo. Třeba nás zavřeli proto ,že jsme byly nějaký divný?"

"Ty seš divná ,to jo." ušklíbla se Bella.

"No jo ,ale uznej ,že na Aniku nemám." usmála se triumfálně Rose. Bella si vzpomněla na holohlavou holku která si povídala se svou rukou jako by to bylo nějaký člověk a musela uznat ,že Rose má pravdu.

"Možná nejsme takoví šílenci jako tamti ale…"

"Co ale?" zeptala se zprudka Rose.

"Nic..." odpověděla ji zcela nevinně Bella a asi ještě chtěla něco dodat, bohužel už došli ke dveřím a Rose zazvonila.

Vzápětí se ozval milý hlas.

"Kdo to je?"

"Paní Huntreyová?To jsme my, Rose a Bella, pamatujete si na nás?" odpověděla trpělivě Rose, a pochvalovala si, že stařenka dbá na vlastní bezpečnost.

Otevřeli se dveře, a jim se naskytl pohled na jejich oblíbenou "babičku". Stará paní měla víc vrásek než když ji viděly posledně. Vlasy měla jasně bílé a krátké asi k ramenům. Ve tváři měla dvě hnědé oči který měly moudrý výraz. Když je uviděla ,nadskočila na židli na které právě seděla.

"Děvčata! Co tu proboha děláte?" zeptala se zaskočeně.

"Co mi tu děláme?" zeptala se nevinně Bella, ale hned na to se vrhla střence do náručí.

"Héj, nech mi taky kousek." zabručela Rose, a ne moc jemně odstrčila Bellu.

Stařenka se jen usmívala "Moc jste se koukám nezměnili...Copak tu děláte?"

"Zdrhly jsme." oznámila rázně Rose. Stařenka na ni šokovaně zírala.

"Zdrhly?" opakovala a mračila se při tom. Bella se plácla do čela. Už s Rose zapomněly že stařenka je ze staré školy a nemá ponětí co znamená sloco "zdrhnout".

"Prostě jsme utekly. Nejsme blázni tak tam nemáme co dělat." vysvětlila jí Bell. Rose se na Bellu pochybovačně podívala.

"Já blázen nejsem. Ale nevím jak ty…" začala se s Bellou zase hádat ale pak se obě obrátily na stařenku která se usmívala. V mžiku se však úsměv proměnil ve starostlivý výraz.

"Ale co teď budete dělat?" zeptala se zamračeně.

"No já nevím," začala Rose "Můžeme si klidně zatrsat."

"Anebo můžeme i chytat lelky." přidala se Bella.

Stařenka se na ně zadívala nechápavě.

Obě dívky si teatrálně povzdechli.

"Nemůžeme tu zůstat?" hlesli obě dvě najednou. Stařenka smutně zavrtěla hlavou.

"To bohužel asi nepůjde. Když jste tady nemohly zůstat dřív…"

"Ale na to se přece nemusíme nikoho ptát…" začala naštvaně Rose ale stařenka zase vrtěla hlavou.

"Omyl ,musíte. Ještě nejste plnoleté." Bella náhle něco prolétlo hlavou. Nevěděla co to je. Jestli…vzpomínka?

"Ale jsme plnoleté. Podle kouzelného zákona…" Rose s babičkou se na ni podívaly jako by se opravdu zbláznila.

"Fakt se nechceš vrátit do tý cvokárny?" zeptala se Rose ironicky.

"Ne...počkej..." Bella si protřepala hlavu "Podle zákona, jež stanovil sám Merlin, jsou plnoletí kouzelnící v tom okamžiku, kdy jim bude 17 let." hned jakmile to Bella dopověděla, Rose se ošila.

"A ministerstvo stanovilo přísná pravidla ohledně zakázaných služeb." dopověděla Rose a i s Bellou se na sebe podívali.

Stařenka na ně hleděla, a pak jim řekla.

"Vážně se nechcete vrátit do toho...ehm...ústavu?"

"Ne!" odpověděly dívky naráz. Rose se na babičku přemýšlivě podívala.

"Ale to přece nemusí být nesmysl. Ten kluk v autobuse nám řekl že jsme čarodějky." přemýšlela a začala přecházet po místnosti. Pak prudce zvedla hlavu.

"Před těma dvěma lety ,než jsme se dostaly do cvokárny…nechovaly jsme nějak divně? Třeba že jsme najednou zmizeli ,nebo něco podbnýho?" Stařenka se nejistě ošila a přešlápla na starých nohách.

"No…jistá podivnost tady byla. Ty i Bella jste jezdili do nějaké školy v…v Rusku. Bývaly jste tam celý školní rok. Byla to internátní škola. Pořád nemůžu pochopit ,proč to muselo být v Rusku." zavrtěla hlavou. Rose se významně podívala na Bellu která měla na tváři spokojený úsměv. Stařenka hleděla z jedné na druhou.

"No...tak mi se rozloučíme..." začala se Bella nervózně ošívat.

"Jojo, víš, zauvažovala jsem, a myslím že by bylo nejlepší se vrátit." pokývala Rose hlavou a rychle přiskočila ke stařence.

Bella ji vlepila pusu, a potom obě rychle vyšli ven.

"Myslíš...že v tom něco bude?" zeptala se Rose Belly, když klopýtali přes kořen nekořen.

"Jo ,je to možný. I když u nás nikdo neví." ušklíbla se Bella.

"No jo ale kam teď půjdem?" Bella se na Rose přemýšlivě podívala. Rose vyjekla a zbledla.

"Snad se nechceš vrátit zpátky?" Bella se ušklíbla.

"To sotva. Ne ,půjdeme pryč." oznámila rozhodně Bell.

"Ale kam pryč?" zeptala se nechápavě Rose.

"Nevím ,prostě pryč. Záleží snad na tom?" zeptala se Bella a obě se rozesmály. Pak se zase vydaly přes pole do dáli.

Poslední komentáře
25.03.2012 18:07:18: americká hypotéka
08.03.2012 14:57:36: jarní bundy
23.12.2011 15:46:50: seznam seo
22.06.2008 21:19:11: jj to sem psala já někjak mě nenapadlo se podepsat :D
 
Takže, jestli se mi budete chtít nějak ozvat (což pochybuju, vracet se sem je sebevražda) můžete na mé icq : 388-465-395